Po Matúšově smrti patřil hrad až do konce 15. století panovníkovi. Takzvaný horní hrad rozšířil král Ludvíka z Anjou o nový palác a opevnění. Zikmund Lucemburský daroval hrad svojí manželce Barboře, pro kterou nechal v první třetině 15. století vybudovat nový palác a kapli. Všechny tyto stavby byly částečně renovovány a dnes se využívají pro muzejní účely. Polovina 15. století byla ve znamení opevňování hradu zejména z důvodu husitských výprav, které tehdy směřovali také na Slovensko. Koncem 15. století získal hrad společně s městem Štefan Zápolský a začal s rozsáhlými přestavbami.
Začátkem 16. století se hrad stal cílem turecké expanze. Navzdory Zápoľského budovatelským a opevňovacím pracím byl hrad dobyt roku 1527 generálem krále Ferdinanda I. Katzianerem. V letech 1540 - 1560 byla zahájena obnova a rozšíření rozsáhlého opevnění, které řadí hrad Trenčín spolu s Spišským hradem aDěvínským hradem mezi nejrozsáhlejší evropské hrady. V téže době byla vybudována dělostřelecká obrana podle projektu italských architektů a budovy byly modernizovány podle dobových trendů.
Změnila se i silueta hradu - vysoké gotické střechy vystřídaly horizontální renesanční atiky ve tvaru ocasů vlaštovek, které byly typickým italským prvkem 16. století. V roce 1790 se v městě rozšířil požár, který zasáhl i hrad. V polovině 19. století byly zakonzervovány poškozené objekty, aby se předešlo jejich dalšímu rozpadu. Od konce padesátých let 20. století je na hradě probíhá velice komplikovaná (zvláště vzhledem k poloze hradu) komplexní obnova a rekonstrukce jeho opevnění. Opravené objekty jsou postupně využívány k muzejním účelům nebo jsou součástí stálé expozice.
Exteriér:
Areálu hradu Trenčín dominuje Matúšova věž, ke které přiléhají reprezentativní gotické paláce - Matúšův, Ľudovítův, Barbořin, a kaplička. Na nádvoří se zachovali základy předrománské architektury a pozůstatky rotundy, která zanikla pravděpodobně začátkem 15. století.
Budovy v dolní části hradu odráží především jeho obranné a hospodářské funkce. Dominuje zde zejména dělová bašta. Jsou zde i stopy po hospodářských budovách a mlýnech. Na nádvoří se zachovala pověstná Studna lásky, kterou navzdory pověsti údajně začali hloubit Katzianerovi vojáci kolem roku 1557 a dokončili ji v letech 1564-1570. Jiné prameny uvádí, že studnu vykopali poddaní hradu.
Interiér:
Prostory Matúšovy věže také dokumentují bydlení šlechty z poloviny 11. století, později goticky upravené a zpřístupněné novým schodištěm, které koncem 13. století přistavili k starší budově. Interiér Barbořina paláce a dělové bašty má moderně zrekonstruovaný klenbový systém.
V přilehlých palácích je instalované lapidárium z kamenných architektonických článků, nalezených v sekundární poloze během památkové obnovy. Zbytek paláců je ozdoben nástěnnými malbami z období gotiky a renesance. Postupně se rekonstruují další interiéry a zpřístupňují se k jednotlivým prohlídkám.
Současný stav.
Na hradě jsou umístěny expozice Trenčínského muzea (založeného roku 1877), vztahující se k dějinám regionu Trenčín a samotného hradu. Bezpochyby nejzajímavější je výstava historické nábytku a feudalismu v Barbořině paláci, cenné zbraně, obrazy i pravěké exponáty v Ľudovítově paláci a stálá hradní galerie v hospodářské budově hradu. Kromě toho jsou zde k vidění archeologické sbírky a nálezy objevené během archeologických výzkumů na hradě.
Expozice na hradě jsou přístupné veřejnosti každý den v roce (vždy kromě pondělí). Jedinečný je pohled z Matúšovy věže před vámi „otevře“ širokou krajinu, městskou architekturu z ptačí perspektivy a mohutné gotické renesanční opevnění sahající až daleko do přírodního lesního porostu Breziny.
Portál pro ubytování, cestování a turistiku