Obec, vzdálená 12 km jihozápadně od Českého Krumlova, byla původně panským sídlem Vítkovců. V letech 1290 - 1848 patřila k majetku vyšebrodského kláštera. na Šumavě potkal osud srovnatelný s řadou jiných českých i moravských měst a obcí. V 15. století byly postiženy husitskými válkami, v 17. století švédskými nájezdy, v 18. a 19. století četnými požáry. Ze středověku se na náměstí dochoval památný gotický pranýř se dvěma kamennými měrami na obilí. Podíváte-li se na něj pozorně, uvidíte zhruba uprostřed jeho výšky jakousi terásku. Na ní odsouzení seděli, přichyceni k žulovému sloupu železem. Zůstávali tu tak dlouho, jak jim určil soudce. Aby na sebe upozornili kolemjdoucí, museli tahat za provázek se zvonkem, umístěným ve výklenku v nejvyšší části pranýře. Nešlo tedy o fyzický, nýbrž morální trest, který měl provinilce spíš přivést k zamyšlení nad sebou samým a ke zpytování svědomí. Na pranýři se ocitali nejen různí lapkové a násilníci, ale i povětrné ženy, jimž bylo prokázáno cizoložství.
