Krajské město: Prešov
Rozloha: 8 974,5 km² (897 450 ha)
Obyvatelstvo: 807 011
Hustota: 90 obyv./km²
Nejvyšší bod: Gerlachovský štít (2 654 m n. m.)
Počet okresů: 13
Prešovský kraj leží na severovýchodě země, spolu s Košickým krajem přibližně odpovídá bývalému Východoslovenskému kraji. V 19. století byly části dnešního regionu součástí
žup Liptovské, Spišské, Šarišské a Zemplínské. Dnes zde žijí většinou Slováci, na severu a východě území ale existuje i ukrajinská a rusínská (v minulosti početná) menšina, na celém území žijí i Romové. Prešovský kraj patří mezi méně ekonomicky vyspělé slovenské kraje, většina jeho území je hornatá a tak nevhodná pro zemědělství.
Prešov (maďarsky
Eperjes, německy
Eperies a 1938-1945 i Preschau, polsky
Preszów, latinsky
Fragopolis nebo Eperiessinum) je krajské a okresní město naSlovensku, třetí největší slovenské město (po Bratislavě a Košicích). V roce 2009 zde žilo 91 193 obyvatel. Město má čtyři katastrální části: Prešov, Šalgovík, Solivar a Nižná Šebastová.
Leží ve východní části Slovenska na soutoku řek Torysa a Sekčov v Košické kotlině. Obklopují ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina ze západu. Je sídlem archeparchy prešovského, hlavy Slovenské řeckokatolické církve.
Historie:
Oblast dnešního Prešova byla osídlena již v dávnověku. V době Římské říše tu už existovalo sídliště. Po stěhování národů v 6. století sem migrovali Slované.
První písemná zmínka o městě je z roku 1247, od roku 1347 je Prešov již svobodným královským městem. V tomto období zde kvetla řemesla a kultura, křížily se zde obchodní cesty. Úpadek ale nastal v 16. století a 17. století.
Další rozvoj přišel se vznikem Československa. Ke konci jeho existence (v 80. letech 20. století) byl Prešov spojen s Košicemi dálnicí. Po rozpadu federace a obnovení krajů na Slovensku se stal krajským městem.
Pamětihodnosti:
- Konkatedrála svatého Mikuláše (Prešov)
- Katedrální chrám svatého Jana Křtitele
Caraffova väznica, Neptúnova fontána, Ortodoxná synagóga, Rákociho palác
Řeka Torysa:
Pramení v Levočských vrších pod Škapovou, severozápadně od obce Torysky, teče zpočátku na jihozápad, později se stáčí na sever a na východ a potom se velkým obloukem stáčí na jih. Teče širokým údolím mezi Čergovem aSlanskými vrchy na levém břehu a Levočskými vrchy a Šarišskou vrchovinou na pravém břehu. Protéká obcemiLipany, Sabinov, Veľký Šariš, Prešov. Vlévá se do Hornádu jižně od obce Nižná Hutka, jihovýchodně od Košic, vKošické kotlině. Největšími přítoky jsou zleva Ľutinka, Sekčov a Delňa, zprava Slavkovský potok.
Šarišská vrchovina je skupina pahorkatin a údolí na Slovensku v jižní části regionu Šariš. Geograficky ji ohraničujíKošická kotlina, Čierna hora, Branisko, Bachureň a údolí řeky Torysa. Představuje krajinu, která se vytvořila na geologickém podloží pochádzejícím ze starších třetihor, kdy se v mořském prostředí usadili vrstvy pískovců a jílů. Tato geologická stavba se odráží v mírných, hladce modelovaných tvarech povrchu, na kterém se střídají polnohospodářské půdy se zalesněnými plochami.
Příroda:
Nejvyšší pohoří Slovenka je také součástí Prešovského kraje.
Vysoké Tatry je nejvyšší pohoří na Slovensku i v Polsku. Jsou geomorfologickým podcelkem Východních Taterzápadně od Kopského sedla, které je odděluje od Belianských Tater. Na jihu hraničí s Podtatranskou kotlinou. Mají rozlohu 341 km² (260 km² na Slovensku a 81 km² v Polsku). Délka Vysokých Tater je zhruba 26 km a šířka 17 km.
Poloha:
Od jihu je pohoří ohraničeno Podtatranskou kotlinou, na severu sousedí se Spišskou Magurou a západní hranici tvoří Kôprová dolina oddělující Vysoké Tatry od Tater Západních. Na východě jsou ohraničeny masivem Belianských Tater. Belianské Tatry jsou nižší než Vysoké Tatry (plocha 64 km², délka hřebene 14 km, nejvyšší vrchol Havran - 2 142 m)
Geologie:
Geologická stavba Vysokých Tater je velmi komplikovaná. Rozděluje se na tři části: Krystalické jádro, které vytváří hlavní část hřebene a jižní svahy. To je složeno převážně z žuly a břidlice. V sedimentech uložených v druhohorách lze nalézt kromě vápence ještě dolomit, křemenec, břidlici, různé druhy slepenců či pískovec. Tyto vrstvy se nachází ve větší míře povětšinou v Belianských Tatrách a Západních Tatrách. Jádro Tater vznikalo v prvohorách (Karbon, 210 mil. let). Okolní moře ustoupilo v druhohorách a začala se projevovat masivní eroze. V triasu však opět stouplo a začaly se ukládat usazeniny (vápence apod.), které vytvořily základ Belianských Tater a Červených vrchů. Na konci období křídy se Tatry nadobro staly součástí pevniny. Dále pak byly modelovány alpínskými vrásněními. Pro modelaci terénu v Tatrách měly hlavní vliv ledovce, které tekly v dobách ledových, během kterých dosahovaly ledovce na severních stranách hor až 14 km.
Nejdelší a nejhlubší jeskyně v Tatrách je Jaskinia Wielka Śnieżna (délka 22 km, hloubka 824 m)
Geografický popis:
Hlavní hřeben Vysokých Tater, který je ve svém středu podkovovitě prohnut k jihu, je 26 km dlouhý a jeho maximální šířka je 17 km. Vysoké Tatry se táhnou odĽaliového sedla (1 947 m) na západě ke Kopskému sedlu (1 749 m) na východě. Jejich nejzápadnějším vrcholem je Svinica (2 301 m), nejvýchodnějším Jahňací štít (2 229 m). Hřeben téměř vůbec neklesá pod 2 000 m a jeho nejvyšším vrcholem je Ľadový štít (2 627 m). Odbočuje z něj pět hlavních hřbetů na jih s vrcholy (Kriváň,Končistá, Gerlachovský štít, Slavkovský štít, Lomnický štít,) čtyři na sever (Kozi Wierch, Opalony Wierch, Malé Rysy, Veľká Javorová veža). Nejvyšší vrcholGerlachovský štít je zároveň nejvyšším vrcholem nejen Tater, ale celých Karpat.
Okresy:
- Okres Bardejov
- Okres Humenné
- Okres Kežmarok
- Okres Levoča
- Okres Medzilaborce
- Okres Poprad
- Okres Prešov
- Okres Sabinov
- Okres Snina
- Okres Stará Ľubovňa
- Okres Stropkov
- Okres Svidník
- Okres Vranov nad Topľou
Méně informací
