Krajské město: Nitra
Rozloha: 6 343,4 km² (634 340 ha)
Obyvatelstvo: 704 752
Hustota: 111,1 obyv./km²
Najvyšší bod: Panská Javorina (943 m n. m.)
Počet okresů: 7
Nitranský kraj (slovensky
Nitriansky kraj), s hlavním městem Nitrou, je jeden z krajů Slovenska. Před rokem 1990 patřilo celé území Nitranského kraje ke kraji Západoslovenskému. Má 706 375 obyvatel (2010).
Charakter kraje:
Nitranský kraj leží na jihu země, v oblasti mezi řekami Váh a Ipeľ. Většina jeho území spadá do
Podunajské nížiny, jen severní a severovýchodní část jeho území je hornatá (
Považský Inovec, Tribeč, Štiavnické vrchy). Nejvýznamnějšími řekami jsou tu Nitra, Hron a Žitava. Kraj patří k těm bohatším a většina jeho území je intenzívně zemědělsky využívaná. Sídlí zde početná maďarská menšina (27,6 % roku 2001), soustředěná především na jihu.
Nitra (maďarsky
Nyitra, německy
Neutra) je krajské a okresní město na Slovensku. Leží na jihu země, nastejnojmenné řece, má 82 661 obyvatel a je pátým největším městem v zemi.
Historie Nitry:
Oblast dnešní Nitry byla nejprve osídlena Kelty, později Germány a nakonec Slovany. Již v 9. století se zde nacházela bohatě vybavená pohřebiště, v 10. století pak staromaďarské hroby. Archeologický průzkum doložil existenci několika románských církevních staveb. V první třetině 9. století zde sídlil
kníže Pribina, město bylo tehdy jedním z center Velkomoravské říše. Od roku 1018 ho drželi Arpádovci, kolem roku 1083 zde bylo obnovenobiskupství. Roku 1248 se Nitra stala královským městem, o čtyřicet let později ale král město i hrad daroval nitranským biskupům. V letech 1633 - 34 ji okupovali Turci při svých výbojích. Nejznámější památkou je Nitranský hrad z 11. století, v 15. století přestavěný a upravovaný ještě v době baroka.
Velkomoravská historie:
Akropole
nitranská, kam se umísťuje sídlo knížete Pribiny a Svatopluka, než se stal králem a vládcem celé Moravy. Bývalý Pribinův hrad, v soudobých pramenech nazývaný Nitrava, byl v dalším období sídlem údělného knížectví příslušníků dynastie Mojmírovců. Počátky výzkumů byly ve znamení hledání zbytků kostela vysvěceného solnohradským biskupem Adalramem, a to pod základy mladšího románského chrámu sv. Emmerama později s dodatečně rozšířeným patrociniem i sv. Benedikta a sv. Svorada. Obrat v dosavadních názorech historiků na Nitru přinesly výkopové práce pozdějšího akademika Böhma. Ukázalo se, že románský kostel nemůže být pokračovatelem kostela knížete Pribiny, neboť jeho základy překrývají pohřebiště z 11. stol. Počátek systematických výzkumů spadá do roku 1957 a je spojen se jménem Bohuslava Chropovského. Typický velkomoravský inventář se našel, ale v blízkosti kostela sv. Ladislava až z počátku 18. stol. Pribinovo hradiště se tedy nacházelo asi 1 km jižně od středověkého hradu. Současné výzkumy vede Gabriel Fusek. Nitranské velkomoravské osídlení je charakterizováno shlukem ostrožních hradisek, která obklopovala centrální ústředí na návrší jižně od nitranského středověkého hradu. Centrální část s pravděpodobným tržištěm, zděnou stavbou pravděpodobně palácového typu a kostelem z 10. stol. chránilo opevnění tvořené dvojitým zemním valem s palisádou a příkopem. Na hradní výšině je doloženo zatím jen sporadické osídlení. Důstojnost sídla dotvářel obranný celek opevněných hradisek důležitých zejména s vojensko-strategického hlediska, kontrolujících přístupové cesty k jádru aglomerace. Na Martinském vrchu je doložen kostel z 9. stol., pohřebiště a rozvinutá specializovaná řemeslná výroba ve třech osadách mimo obvod valů. Na severozápadní straně to bylo sídliště výrazně zemědělské, na východní straně bydleli hutníci a skláři a na jihozápadě kováři, kameníci, kosťaři a šperkaři. Specializované hrnčířství je typické pro hradisko na Lupce, sklářství zase pro hradisko Borina na Šibeničním vrchu i pro hradisko na Zoboru. Vzhledem k názvu se o lokaci Nitry nikdy nepochybovalo. Jelikož ibn Rustova Kniha vzácných drahokamů zmiňuje dvě města - město (grad) Nít (Nitra) a Velké (vele-) město (grad), pravděpodobně tedy Nitru a Velehrad, rovnítko mezi nimi můžeme prakticky vyloučit.
Příroda:
Považský Inovec je geomorfologický celek na západním Slovensku. Základní (jádrové) pohoří zabíhající do Podunajské nížiny patří do Fatransko-tatranské oblasti. Při jeho délce 48 km a proměnlivé šířce 15 až 25 km zabírá celkovou plochu o rozloze asi 600 km². Nejvyšším bodem členité vrchoviny je vrch Inovec (1042 m). Má složitou geologickou stavbu. Je bohatý na
minerální prameny, bez větších vodních toků. Klimaticky spadá do mírně teplé oblasti. Setkávají se zde teplomilné a horské druhy rostlin, druhově rozmanité je i zastoupení živočichů. Lidské osídlení se datuje od starší doby kamenné. Oblast je vhodná pro
turistiku.Poloha a popis:Považský Inovec se nachází na západním Slovensku a patří do Fatransko-tatranské oblasti. Jedná se o 48 km dlouhé pohoří s proměnlivou šířkou 15 až 25 km. Pohoří je nejmohutnější ve své severní části, sousedící se Strážovskými vrchy, které dominuje nejvyšší vrch
Inovec (1042 m). Směrem na jih pozvolna klesá do Podunajské nížiny, která jej obklopuje.
Vodstvo:
V pohoří pramení jen malé toky odvodňující jeho západní část do Váhu a východní část do
řeky Nitry. Zejména v severní části je zaznamenán poměrně vysoký
výskyt pramenů minerálních vod - takzvané
kyselky. Mezi nejdůležitější prameny patří termální vývěry procházející skrz tektonické zlomy v
Piešťanech v oblasti Kúpeľného ostrova. Jde o vzácný druh léčivé vody dosahující teploty až 60°C.
Fauna a flóra:
Je zde velmi různorodá. Na území pohoří se setkávají teplomilné i horské druhy. Lesy jsou převážně listnaté od úpatídubiny, výše dubohabřiny. Na vyhřívaných a suchých místech se vyskytují nejteplomilnější slovenské rostliny. Nejvyšší části pohoří zabírají bučiny. Druhové pestrosti flóry pak odpovídá i druhová pestrost zdejší fauny.
Turistika a sport:
V oblasti se nachází několik desítek kilometrů značených cest, které jsou většinou nenáročné nebo jen mírně náročné.
Převážná většina tras je průjezdná i pro horská kola (třeba počítat s občasným přenášením přes skalní překážky) s pěknými sjezdy. V zimním období je pohoří vhodné i pro lyžařskou turistiku. Pro lyžaře je zde k dispozici středisko Bezovec a několik menších sjezdovek s lyžařskými vleky. Pro lezce je určeno hlavně Beckovské hradné bralo, ale i několik cvičných terénů u hradu Tematín anebo v Sokolích skalách.
Chráněná území:
- Beckovské hradné bralo - přírodní památka
- Čepúšky - přírodní rezervace
- Čertova pec - přírodní památka (jeskyně)
- Dubový vŕšok - přírodní rezervace
- Holé brehy - přírodní rezervace
- Javorníček - národní přírodní rezervace
- Kňaží vrch - přírodní rezervace
- Kulháň - přírodní rezervace
- Malostankovské vresovisko - přírodní památka
- Mokvavý prameň - přírodní památka
- Okšovské duby - chráněné území
- Považský Inovec - přírodní rezervace
- Prieľačina - přírodní rezervace
- Pseudoterasa Váhu - přírodní památka
- Sedliská - přírodní rezervace
- Selecké kamenné more - přírodní památka
- Selecký potok (část) - přírodní památka
- Skalka pri Beckove (Beckovská skalka) - přírodní památka
- Svinica (část) - přírodní památka
- Sychrov - přírodní rezervace
- Švibov - přírodní rezervace
- Tematínska lesostep - národní přírodní rezervace
- Tematínske vrchy - území evropského významu Natura 2000 - zahrnuje chráněné území :
- Tematínska lesostep
- Javorníček
- Kňaží vrch
- Veľký jarok - přírodní památka
- Visiace skaly - přírodní památka
Památky:
Mezi nejvýznamnější historické památky patří :
- velkomoravský dvorec Kostolec nad obcí Ducové
- kostelík sv. Juraja u Nitrianské Blatnice
- středověké hrady a zámky:
- Beckov
- Topoľčianský hrad
- Tematín
- Hlohovský zámek, hrad přestavěný na barokní sídlo
- jeskyně Čertova pec, ve které bylo nalezeno nejstarší jeskynní osídlení na Slovensku
Vyhlídkové body:
- Palúch pod Inovcom (1004 m)
- Vtáčí vŕštek (910 m)
- Bezovec (743 m)
- Tematín
- Topoľčianský hrad
- Skalka nad Hubinou (377 m)
- Visiace skaly pod Gajdou
Okresy:
- Okres Komárno
- Okres Levice
- Okres Nitra
- Okres Nové Zámky
- Okres Šaľa
- Okres Topoľčany
- Okres Zlaté Moravce
Méně informací
