Apart Hotel VILLAS IVICA***
Bratislava - Záhorská Bystrica - miestna časť Marianka
Bratislavský kraj
Bratislavský hrad
Ubytování v okolí
Bratislavský hrad je nejdůležitějším hradem v Bratislavě, hlavním městě Slovenska.
Nachází se na jižním výběžku Malých Karpat, na ostrohu tyčícím se na levém břehu 85 metrů nad Dunajem na křižovatce evropských dálkových cest.
Bratislavský hrad je symbolem hlavního města, tyčící se na plošině 85 metrů nad Dunajem.
Hradní vrch byl obýván od eneolitu a byl keltské oppidum, část starověké římské hranice, zpevněné sídlo Slovanů a hospodářské, politické a vojenské středisko Velké Moravy.
Kamenný hrad byl vybudován v 10. století, když oblast byla součástí Uher, přestaven v 15. století na gotický, v 16. století na renesanční a v 17. století na barokní styl. Přes vládu Marie Terezie byl hrad sídlem v uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 hrad vyhořel do základů a zůstal v ruinách až do 50. let 20. století, když byl rekonstruován v letech 1953–1968 většinou v barokním stylu podle plánů D. Martinčeka a A. Piffla. V roce 1961 byla tato stavba vyhlášena Československou národní kulturní památkou. V současné době patří k památkám pouze Slovenské republiky.
Velkomoravské období Bratislavského hradu:
Zájem o historii bratislavského hradu je dosti čerstvý. Počátkem 40. let 20. stol. v souvislosti se záměrem zbourat ruinu bratislavského hradu byl proveden spíše symbolický průzkum areálu.
Teprve koncem 50. let téhož věku s rozhodnutím o zachování a restauraci tohoto symbolu Bratislavy byl prosazen již skutečný komplexní archeologický výzkum pod vedením Tatiany Štefanovičové. Systematický průzkum již v r. 1958 prokázal kromě osídlení mladší doby kamenné, keltského, římského a předvelkomoravského pochopitelně i osídlení velkomoravské.
Opevnění areálu mělo dřevěnou komorovou, později i roštovou konstrukci s hlinitokamenitou výplní a souvislou trámovou čelní stěnou. Ve východní části akropole stála trojlodní bazilika s omítkou a figurálními freskami. Na rozdíl od Mikulčic, kde byly vysondovány základy trojlodní baziliky po celém obvodu, podobu bratislavského kostela lze odhadovat jen zhruba, neboť se po různých pozdně středověkých a novověkých úpravách dochovalo pouze torzo základů. Proto nelze určit délku kostela, jehož celková šířka 12,8 m překonává šířku baziliky mikulčické.
Na vrcholu akropole stála kamenná palácová stavba 12 x 5,5 metru. Je doložena diferencovaná řemeslná výroba železářská, hrnčířská a šperkařská. Pohřebiště vypovídá o kontinuitě osídlení až do druhého tisíciletí, pád Velkomoravské říše se tedy této lokality nijak nedotkl.
Solnohradské letopisy zmiňují k roku 907 tento hrad pod názvem Brezalauspurc, pod nímž Maďaři porazili bavorské vojsko.
Nachází se na jižním výběžku Malých Karpat, na ostrohu tyčícím se na levém břehu 85 metrů nad Dunajem na křižovatce evropských dálkových cest.
Bratislavský hrad je symbolem hlavního města, tyčící se na plošině 85 metrů nad Dunajem.
Hradní vrch byl obýván od eneolitu a byl keltské oppidum, část starověké římské hranice, zpevněné sídlo Slovanů a hospodářské, politické a vojenské středisko Velké Moravy.
Kamenný hrad byl vybudován v 10. století, když oblast byla součástí Uher, přestaven v 15. století na gotický, v 16. století na renesanční a v 17. století na barokní styl. Přes vládu Marie Terezie byl hrad sídlem v uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 hrad vyhořel do základů a zůstal v ruinách až do 50. let 20. století, když byl rekonstruován v letech 1953–1968 většinou v barokním stylu podle plánů D. Martinčeka a A. Piffla. V roce 1961 byla tato stavba vyhlášena Československou národní kulturní památkou. V současné době patří k památkám pouze Slovenské republiky.
Velkomoravské období Bratislavského hradu:
Zájem o historii bratislavského hradu je dosti čerstvý. Počátkem 40. let 20. stol. v souvislosti se záměrem zbourat ruinu bratislavského hradu byl proveden spíše symbolický průzkum areálu.
Teprve koncem 50. let téhož věku s rozhodnutím o zachování a restauraci tohoto symbolu Bratislavy byl prosazen již skutečný komplexní archeologický výzkum pod vedením Tatiany Štefanovičové. Systematický průzkum již v r. 1958 prokázal kromě osídlení mladší doby kamenné, keltského, římského a předvelkomoravského pochopitelně i osídlení velkomoravské.
Opevnění areálu mělo dřevěnou komorovou, později i roštovou konstrukci s hlinitokamenitou výplní a souvislou trámovou čelní stěnou. Ve východní části akropole stála trojlodní bazilika s omítkou a figurálními freskami. Na rozdíl od Mikulčic, kde byly vysondovány základy trojlodní baziliky po celém obvodu, podobu bratislavského kostela lze odhadovat jen zhruba, neboť se po různých pozdně středověkých a novověkých úpravách dochovalo pouze torzo základů. Proto nelze určit délku kostela, jehož celková šířka 12,8 m překonává šířku baziliky mikulčické.
Na vrcholu akropole stála kamenná palácová stavba 12 x 5,5 metru. Je doložena diferencovaná řemeslná výroba železářská, hrnčířská a šperkařská. Pohřebiště vypovídá o kontinuitě osídlení až do druhého tisíciletí, pád Velkomoravské říše se tedy této lokality nijak nedotkl.
Solnohradské letopisy zmiňují k roku 907 tento hrad pod názvem Brezalauspurc, pod nímž Maďaři porazili bavorské vojsko.
