Trenčiansky kraj

Krajské město: Trenčín
Rozloha: 4 501,9 km² (450 190 ha)
Obyvatelstvo: 599 859
Hustota: 133 obyv./km²
Nejvyšší vrch: Bystrá (2 248 m n. m.)
Počet okresů: 9

Charakter kraje:

Trenčiansky kraj se nachází mezi Trnavským krajem a Žilinským krajem, leží v západní části země. Většina jeho území je hornatá, protíná ho ale úrodné údolí Váhu, největší řeky celé země. Jeho údolím vede také hlavní slovenská dálnice D1 a velmi důležité železniční spoje.

Dominantou krajského města je Trenčiansky hrad. Turisty přitahují mnohé kultúrno-historické lokality, jakými jsou Beckov, Čachtice, Tematín a zámok Bojnice. Oblíbenými cíly návštěvníků jsou i lázně v Trenčianskych Tepliciach, Nimnici a Bojniciach, rodný dům Ľudovíta Štúra v Uhrovci, mohyla M. R. Štefánika na vrchu Bradlo a zoologická záhrada v Bojniciach. Z přírodných krás lákají především Súľovské skaly a Manínska...

Více informací

Trenčín (maďarsky Trencsén, německy Trentschin, latinsky Trentsinium nebo Laugaricio) je krajské a okresní město na západě Slovenska na řece Váh, 109 km severovýchodně od Bratislavy, 12 km od hranic s Českem. V roce 2009 zde žilo 56 514 obyvatel.

Patří mezi nejstarší slovenská města. Díky své strategicky výhodné poloze zde byl vybudován Trenčínský hrad. I v současnosti je Trenčín významným centrem obchodu, hospodářství, kultury a sportu. Svá sídla a pobočky zde mají mnohé instituce a společnosti. Dlouholetou tradici ve městě mají výstavy a veletrhy, město je známé i jako město módy.

Trenčín je přirozeným geografickým centrem středního Pováží. Trenčanský úsek středního Pováží lze zároveň je jednou z nejsouvislejší urbanizovaných aglomerací na Slovensku. Představuje ji především území táhnoucí se do 20 kilometrů na severovýchod od Trenčína, na kterém leží postupně pět míst - Nemšová, Trenčianské Teplice, Nová Dubnica, Dubnica nad Váhom, Ilava a Trenčianska Teplá. Zde žije asi 120 000 obyvatel.

Historie:

Díky geografické a strategické poloze v údolí řeky Váh patřil Trenčín od nepaměti k nejvýznamnějším městům na Slovensku. O osídlení trenčínské lokality již v době kamenné svědčí několik archeologické nálezy.

Když Římané začátkem našeho letopočtu posunuli hranice impéria k Dunaji a vybudovali systém pevností - Limes Romanus, postupně zakládali opevněné tábory i na sever od Dunaje. V Trenčíně zanechali originální doklad o své přítomnosti na území Slovenska. Památný nápis na svislé stěně hradní skály připomíná vítězství císaře Marca Aurelia a jeho adoptovaného syna Commodanad Kvády v roce 179 našeho letopočtu v Laugaríciu. Podlelatinského textu nápisu tehdy v Trenčíně bojovalo 855 vojáků II. legie pod vedením legáta Maximiana.

Za Velkomoravské říše patřil Trenčín k Nitranskému knížectví. Převážná část středního Pováží se stala součástí Uherskapravděpodobně kolem roku 1018. Trenčín byl nejprve sídlem pohraničního županstva, později centrem trenčínské královské stavovské župy.

V kronikách z 11. století se vzpomíná provincie Vag, zaujímající širší území kolem Trenčína. Střediskem provincie byl pravděpodobně Trenčínský hrad. Jeho nejstarší dodnes stojící část - kamenná věž, datovaná také do 11. století - souvisí z typologické stránky s podunajskou oblastí, kde se vyskytují takové věže na švábských, bavorských a rakouských hradech. Trenčínu je z nich zeměpisně nejbližší Hainburg ve východní části Rakouska nedaleko hranic se Slovenskem. Počátky města pod mohutným hradem lze hledat v trhové vsi zmiňované již v roce 1111 na staré cestě od brodu přes Váh pod kopcem Brezina, nad kterým se na plošině v prudkém svahu dodnes vypíná farní kostel. Součástí většího sídlištního komplexu byl i biskupský dvorec - Trenčianske Biskupice. Dějiny hradu a osudy města byly v následujících stoletích velmi úzce spjaty. Během vpádu na území Slovenska v roce 1241 zpustošili město Tataři. K jeho novému rozkvětu došlo po roce 1275, kdy se hrad dostal do vlastnictví významného velmože Petra Čáka, a zejména koncem století, když se jeho synMatúš Čák stal pánem téměř celého území dnešního Slovenska.

V období středověku získal Trenčín různé výsady a práva. V roce 1324 byli obyvatelé osvobozeni od placení mýtného. Král Zikmund povýšil roku 1412 Trenčín na svobodné královské město se stejnými právy, jaké užívali obyvatelé Budína. Městu se nevyhnuly mnohé katastrofy a často trpělo válkami. V bojích Ferdinanda Habsburského proti Janovi Zápolskému dobyl císařský generál Katzianer v roce 1528 město i hrad. V polovině 17. století muselo město odolávat nájezdům Turků. Jejich největší výpad proti městu dne 2. října 1663 obyvatelé odrazili. Ve 14. století zde vznikl kostel, v 17. století pak klášter.

Ve druhé polovině 19. století se Trenčín stal významným obchodním a průmyslovým centrem středního Pováží, vzniklo několik podniků, peněžních ústavů, postavili železnici. Výstavba považské železnice po mnoha průtazích započala až v roce 1875, ale po dosažení Nového Mesta nad Váhom (1. června 1876) se zase pro nedostatek peněz zastavila. O dva roky (29. dubna 1879) se železniční trať prodloužila do Istebníku, přičemž nádraží v Istebníku se úředně jmenovalo Trenčín. Trať z Istebníku do Žiliny měli postavit podle smlouvy od ledna do října 1883. Tedy za deset měsíců. Koncem října byla trať hotova, vlaky rozvezli budoucí zaměstnance po trati; 28. října 1883 projely zvláštní vlaky s ministrem a stovkami hostů až do Žiliny, kde v upravené výhřevně zakončil slavnost banket pro 300 hostů, který organizoval bratislavský hoteliér Palugyai. Hospodářský význam považské železnice, připojené v Žilině na Košicko-bohumínskou trať, zvýšilo to, že se současně postavila i železniční trať Sereď - Galanta, a tak měl Trenčín přímé spojení s Vídní iBudapeští, na severu s celým územím župy. Pro budoucnost byl důležitý především přímý přístup k slezskému uhlí. O pět let později, 4. října 1888, byla zahájena doprava i na železniční trati Trenčianska Teplá - Vlára - Uherský Brod, čímž se zpřístupnila i cesta do Brna. Železniční spojení Pováží s Ponitří, tedy železnice z Trenčína do Topoľčian, byla vybudována v roce 1901. Výstavba železnice byla významným impulsem pro rozvoj průmyslu. Od konce 19. století začal vznikat průmysl (továrny na textil, lihovary, zpracování gumy, dřeva, výbušniny, rámy, válcový mlýn). Za první Československé republiky se rozrostl především oděvní, potravinářský a strojírenský průmysl. Po 2. světové válce se začíná formovat výstavnictví.

Roku 1940 měl Trenčín 13 647 obyvatel. Na počátku Slovenského národního povstání (30. srpna 1944) obsadila město německá vojska. Bylo zde zřízeno velitelství Sicherheitsdienstu, Gestapa a věznice. Z města byly odvezeny dva transporty vězňů do Mauthausenu. Během druhé světové války byl ve městě zničeny ustupujícím Wehrmachtem silniční i železniční most přes Váh. Rumunské a Sovětská vojska, které levobřežní část města obsadili 10. dubna 1945, hned postavili nový provizorní dřevěný most, který v roce 1946 nahradil trvalý dřevěný most. Ten v roce 1956 nahradil současný betonový silniční most přes Váh. Město osvobodila vojska 2. ukrajinského frontu v součinnosti s rumunskými jednotkami. Po osvobození bylo na Březině odkryto 7 masových hrobů s 69 zavražděným odbojáři. Dnes stojí na jejich památku dva památníky: menší skromnější a starší na místě jejich popravy v Dušovej dolině, novější a větší památník na místě jejich hrobů na okraji třešňového sadu na Brezině.

Po roce 1989 ožilo zejména historické jádro. Převážná část historických památek byla zrekonstruována a přizpůsobena potřebám moderní doby. Trenčín i dnes patří k nejvýznamnějším městům Slovenska s bohatým kulturním a společenským životem.

Pamětihodnosti:

Trenčínský hrad stojí na skalní výšině, pod kterou původně tekla řeka Váh, jejíž koryto se později posunulo dál. V současné době je pod skálou centrum města a silniční komunikace. Už ve 2. století vznikl na skále kamenný hrad. Rozšiřoval se od 13. století. Hrad byl ve vlastnictví několika šlechtických a královských rodů, nejznámějším vlastníkem byl Matúš Čák Trenčanský. Po něm hrad vlastnili i Ludvík Veliký, Zikmund Lucemburský, Štefan a JanZápolští a od roku 1600 Ilesháziovci. V roce 1790 hrad zničil požár.
Farské schody vedoucí z náměstí ke kostelu byly postaveny v roce 1568 k umožnění přesunu obránců města k městským hradbám při farním kostele, i jako spojnice ke zbrojnici postavené v roce 1565 při farním kostele. Schody poškodil požár v roce 1708. Do dnešní podoby byly upraveny v letech 1978-1981.
Farní kostel
Pohřební kaple a kostnice svatého Michala při farním kostele je jedinou dochovanou gotickou stavbou v Trenčíně.
Městská brána je původní, ale časem nastavená věžovitá stavba z první poloviny 15. století. Byly vybudovány dvě brány, z nichž se zachovala pouze Dolní brána (Turecká). Brána je typická gotickým lomeným obloukem nad kterým se nacházejí dva latinské nápisy a erb města. Jeden z nápisů tvrdí Jestliže Bůh nehlídá město, darmo bdí ten, kdo ho hlídá.
Římský nápis na hradní skále pochází z 2. století n.l. jako nejseverněji položený důkaz pobytu římských legií z dob markomanských válek. Přezimovaly zde v osadě Laugaricio, která se stala později základem pro město Trenčín. V současnosti se nachází nápis za hotelem Tatra.
Morový sloup se sochou Svaté Trojice na vrcholu je umístěn na Mírovém náměstí. Vznikl v roce 1712 jako památka na morovou epidemii z roku 1710 na podnět župana hraběte Mikuláše Ilešháziho.
Kostel a klášter piaristů (dříve jezuitů) na hlavním náměstí, postavený v barokním stylu.
Evangelický kostel postavený kolem roku 1795.
Židovská synagoga - historizující stavba s byzantskými a maurskoorientálními prvky z roku 1913 na místě staršísynagogy.